Fičák na Frýdlantském cimbuří

V sobotu jsem přemýšlela, co s načatým dnem a do oka mi padla pozvánka na slavnosti v Hejnicích. A proč vlastně ne, sice je to cestování vlakem, s přestupem v Liberci, ale dohromady jen něco kolem hoďky cesty a zpátky mi to jezdí každou hoďku, tak se tam aspoň po nějaké době podívám. V Hejnicích to mám moc ráda. Zvlášť když je možnost, tak si tady zajdu k bazilice do jedné kavárny na kafčo. 

I přes davy lidí jsem si ty slavnosti užila, super atmosféra a hlavně tady v Hejnicích to mám moc ráda, odtud je to kousek do Jizerek 🙂 A taky že jsem si neodpustila menší procházku na jeden kopeček směrem k lázním Libverda. Ze slavností jsem prchla trochu dřív právě proto, abych si mohla udělat tuhle menší zacházku a abych se mohla pokochat pohledem na ty kopce. A jak jsem tak na ně koukala, tak jsem si vzpomněla na svůj whis list. Na vyhlídku Ořešník už jsem si vylezla, ale ještě jsem měla v plánu Frýdlantské cimbuří. Asi se sem budu muset brzo vydat :-)

A taky že jo, možnost se mi naskytla hned v pondělí. Den volna, počasí ideální na výlet, lidí snad taky nikde moc nebude, přiznám se že moc nemusím, když jsou někde davy lidí 😏 Může se třeba někdy stát, že mě potkáte a já se nebudu tvářit zrovna přívětivě, tak nebojte, občas se mi stane, že nemám náladu na lidi a pak se s nikým moc bavit nechci 😁 

Tentokrát to ale nevezmu vlakem do Hejnic, ale sjedu si ráno do Desný busem a skončím v Hejnicích. Chci si tady totiž konečně dojít do té kavárny, na slavnostech opravdu možnost nebyla.

V půl devátý vyskakuju z busu a jdu po žlutý přes Mariánské schody směr Albrechtice - u zvoničky. Mariánské schody popravdě moc ráda nemám, je jich 365, ale furt je to lepší je jít nahoru, než kdysi jednou jsem je šla v zimě dolů, nikdy víc, chvílemi jsem nevěděla, jestli to nesjedu po pr...i 🤷‍♀️😑

Od zvoničky to už dál beru po zelený přes Mariánskou horu, Mariánskohorské boudy, stezkou Českem až k rozcestníku U Knejpy. Tady jsem se dala doleva k Čihadlům, je tu moc hezká vyhlídka na rašeliniště. Kousek dál je potom rozcestník Pod Černým potokem a tady už měním barvu, ne v obličeji, ale turistickou 😂 dál to vede po zelené turistické značce pod Frýdlantské cimbuří. Jakmile se dostanete až sem, pak už vám zbývá poslední půl kilometr a jste nahoře. I když trochu jsem se při tom výstupu zapotila, ne že ne  🥵 Ale rozhodně to stálo za to. Jen počasí si toho dne trochu pohrávalo, vítr hlásili a tam nahoře to opravdu hodně fičelo. Nejsem strašpytel, výšky mi problém nedělají, ale tady jsem měla chvílemi nahnáno i já 😬 Nahoře jsem potkala moc fajn lidi, se kterými jsme se navzájem vyfotili, porozhlédla jsem se po okolí, přece jen se moc ráda kochám, když už se dostanu někam nahoru. Ale tady jsem tu návštěvu nahoře jinak moc neprodlužovala, to se přiznám, za chvíli jsem raději mazala dolů, o letecký den jsem opravdu ani v nejmenším nestála 🙂

Nahoře je jinak rozcestník, dá se odtud jít na Polední kameny a na Smědavu, ale šla jsem to zpět k rozcestníku pod Frýdlantským cimbuřím a odtud dolů po zelené, je tam super cesta přes kameny 😏 potkala jsem tam lidičky se sportovním kočárkem a pán se mě ptal se zoufalým výrazem ve tváři, jestli se jde po těch šutrech až nahoru. Tak jsem ho bohužel musela zklamat a říct mu, že se tomu bohužel nevyhnou.  Ufff, s tím kočárkem si teda rozhodně dají 😬

K rozcestníku U liščí chaty jsem to měla už jen kousek. Odtamtud jsem se měla vydat po žluté až do Hejnic. Po cestě ještě potkáte odbočku k vodopádům, ale ty jsem si tentokrát nechala ujít, sem se podívám zase jindy, už jsem se totiž viděla v Hejnicích u kávy ☕ A i když bylo hezky, plno naštěstí nebylo, takže jsem si koupila kafčo, k tomu kokosové kolečko a sedla si s tím ven. Nebudu lhát, nechtělo se mi pryč, hoďku jsem si poseděla než jsem se vydala na vlak 🚂 a domů 🙂

Dohromady měla cesta kolem 23 kilometrů a musím říct že stačilo 👣