Je 2. července 2022 čtyři hodiny odpoledne a já stojím s krosnou na autobusovém nádraží v Jablonci nad Nisou a čekám na bus, který mě dopraví do Vrchlabí, kde pak následně nastoupím na bus do Pece pod Sněžkou. Chystám se strávit noc na Sněžce, podívat se na východ slunce a pak jít na polskou stranu Krkonoš k jezeru Maly Staw a pak se vydat směr Špindlerův mlýn a kam dojdu dál se ještě uvidí.

Ještě na začátku týdne by mě nenapadlo, že něco takovýho podniknu, asi trochu strach spát někde sama venku :-) Ale řekla jsem si, že je načase se tomu postavit, na víkend hlásí luxusní počasí. V týdnu jsem si pořídila pořádnou krosnu a spacák a pomalu jsem si začala připravovat trasu.

Už v buse z Vrchlabí je veselo, po cestě nastupuje partička mladejch, jedou na diskotéku do Pece a už mě taky tahají :-) No nabídka je to super, zvlášť když mně táhne na 40 a jim sotva dvacet, to potěší :-D Ale s díky odmítám, házím krosnu na záda a jdu směr Sněžka.

Po cestě potkávám pár lidí, spát tam nahoře sama určitě nebudu :-D Ale jinak takhle navečer boží klid. Nahoru se dostávám akorát včas, stíhám západ slunce. Pár lidí už tady ke spánku uhnízděných je, hledám si místo, na noc se oblíkám , lezu do spacáku, zhltnu večeři, k tomu čaj v termosce a v deset uléhám ke spánku. No o spánku se opravdu moc mluvit nedá, pořád se někdo courá a po půlnoci se zvedá vítr a k mému štěstí jsem si lehla poblíž sáčku, kde někdo nechal pohozený bordel, takže jsem do rána obsypaná plechovkama.

Před pátou vstávám, balim se a čekám na východ slunce, no je nás tu už opravdu dost a nahoru se trousí další skupiny lidí :-D Ale zážitek to je i tak moc krásný, s úsměvem koukám, jak se žluťásek začíná ukazovat. Po vynadívání se na takový východ slunce jdu směr Slezský dům a odtud pak Maly Staw. Sluníčko už naštěstí začíná docela hřát, cestou je klid, na této straně potkávám jen čtyři lidi a u jezera ani noha. Chvíli si tady užívám ten klid, to ticho, dávám si tu snídani a akorát když se balim, tak sem přichází skupinka. Vydávám se zpět ke Slezskému domu , odtud pak k Luční boudě a přes Kozí hřbety do Špindlu.

Ve Špindlu si dávám krátkou pauzu, kupuju si zmrzku a rozhoduju se jestli tady skončim a sednu na bus domů, nebo půjdu dál až do Harrachova. Ale čas mám super a venku opravdu moc hezky na to, abych výlet tak brzo ukončila a štráduju si to tedy směr Horní Mísečky, krosna už nějak těžkne a do toho kopce pěkně funim :-D V noci jsem toho moc nenaspala a už to začíná být znát, ale jakmile dorazim až k Vrbatově boudě, tady už to ze mě padá a vrací se mi elán, vim že už mě žádný kopec nečeká. Do Harrachova na bus už mi zbývá jen nějakých deset kilometrů, naštěstí už je to jen z kopce, dohromady mám i tak nachozených kolem 40 kilometrů, stálo to ale rozhodně za to :-)